Měsíc (ne)pohody
Někdo mi musí přetáčet datumovku na hodinkách. To není možný, že to tak rychle utíká. Přátelé, já jsem tu už celý jeden měsíc. 1/12 mám za sebou a byla to jízda. Jízda nahoru a občas i hodně strmě dolů.
A co nového se událo? To Vám zkusím stručně popsat v následujících řádcích.
Jedním z nejsilnějších okamžiků posledních 14ti dní, bylo zdolání vrcholku Mount Rundle (2948m). Naše cesta startovala v místní kavárně, kde jsme se sešli ve skupince tří čecháčků. Doplnily cukry a vyrazili, s úsměvem na rtech, vzhůru k vrcholu. Byl to prozatím, pro nás všechny, nějtěžší hike. Ale zdolali jsme ho s velkou parádou( až na pár odřenin a křečí). A ten pocit na vrcholku?? Opět k nezaplacení. Dokonce jsme zachránili rejžáckýho turistu, který si nejspíš myslel, že jde na hodinovou procházku kolem Banffu. A úplně nečekaně se ocitl na jednom z nejtěžších hiků v okolí. Byl překvapivě vysílen. A tak se naše dobré duše rozdělily o poslední svačinku s neznámým turistou. Snad to přežil!!! Náš výšlap končil v místní řece Bow River, kde jsme si smočily unavené nožky. Byl to parádní relax. No a kde jinde oslavit tento obdivuhodný sportovní výkon?? No přeci u piva!!
Věřím na osud
Dalším zajímavým příběhem, o který se s Vámi podělím, je záchranná akce nové kamarádky Terky. Terku jsem potkala na hiku Pocattera Ridge, kde jsme spolu s Tomem a Poly, procházeli horské vrcholky parku Kananaskis. Terka žila v Canmore, což je městečko vzdálené 20km od Banffu. Jelikož její práce housekeepra nebyla dle představ, rozhodla se dát výpověď. Ovšem s výpovědí ztratila i ubytování. A tak jsem se rozhodla udělat dobrý skutek a Terce pomoci. Nabídla jsem ji na pár nocí střechu nad hlavou. Shodou okolností hledali nové lidi i u nás v práci. A víte jak to dopadlo?? S Terkou pracujeme ve stejné restauraci a už se pomalu zabydluje v Banffu. Snad nebude dobrý skutek po zásluze potrestán. A i kdyby byl. Nebudu toho litovat. Potkala jsem moc fajn holčinu, s kterou mám pocit, že jsem tu alespoň tak trochu doma.
Bez práce nejsou koláče
A teď trochu z jiného soudku. Žijeme ve světě, kde se vše točí kolem sociálních sítí. Odpovězte si na otázku: Viděli jste někdy zoufalého, unaveného, uplakaného člověka, který by se tím veřejně chlubil ostatním? Vaše odpověď bude většinou NE. Stačí otevřít Instagram a uvidíte navoněné profily, bezchybné životy, vysekané postavy a všechno tak nějak neuvěřitelně perfektní. Ale je to všechno jenom obrovský klam!!!! Tak se nenechte pobláznit závistí a tímto fejkovým životem. Tam štěstí nenajdete.
Vím, že moje prezentace na sociálních sítích vypadá dost pohádkově. Ale taky Vám rozklíčuji negativní stránku těch fotech sbírajících srdíčka a palce. Nikdo z Vás už nevidí, že můj budík ráno ukazuje 5:30 a to se často ani nestíhám najíst a už si to svištím na kole do práce. Léto je dost busy a tak nečekejte, že si v práci nějak odpočinu. Celou směnu na nohách a energii čerpán z müsli tyčinky, kterou jím tak nějak za pochodu. Abych si našetřila penízky na další cestování, musela jsem si najít druhou práci. Takže po ranní směně v hotelu, mám čas tak akorát hodit něco do žaludku a frčím vydělávat o dům dál. Je to jen poloviční úvazek, ale zato pěkná dřina. Pracuji v nejmenované italské restauraci, kde sklízím obrovské množství talířů a všeho nádobí ze stolů a následně stoly opět připravuji pro nové hosty. To jaký jsou lidi prasata, je k neuvěření. A taky musím zmínit fakt, že nanosím přes šichnu několik set kilogramů beden nádobí. No ale zase nemusím utrácet za členství ve fitku.
Tohle je jen jedna z mále věcí, které nikdo nevidí. Vážně nejsem influencer, který by nemusel makat a nebo dokonce nějaká vydržované bloncka cestující si po světě. Cesta prostě musí trochu bolet. Chci toho ještě hodně zažít a věřím, že čím je cesta těžší, tím jsou zážitky silnější!
A teď už jen poslední dva dny dřiny a pak vyrážím do Jaspru na SkyLine Trail. A má to být fakt bomba!! Trochu se bojím, aby mé nohy nevypověděly funkci. Spíše by potřebovaly pořádnou masáž a minimálně týdenní pobyt v lázních. Ale třídenní kempování v horách je lákavější.